První vydání rozebráno! Děkuji všem za důvěru. V prodeji je nyní druhé vydání, rozšířené o deset dalších fotografií z Máchovo cest. K mání je zde (papírová verze)

celou knihu prolistovat můžeš zde

 

Navštívil jsem mnoho míst, spjatých s Májem nebo Máchou. Toto je můj Máj. Máj 21. století.

Mnohé obrazy mi nabídla krajina i v jiných lokacích, než se Máj odehrává. Mácha si vizualizoval  místa spatřená, která mu uvízla v paměti z cest. Tak dle literárních odborníků například popis jezera z Máje neodpovídá Velkému rybníku (dnes Máchovo jezero), nýbrž jezeru Santa di Croce, kolem kterého putoval do Benátek, a kolem kterého jsem putoval i já, když jsem putoval v Máchovo stopách. Podobně  jsem tak nacházel ozvěny Máje v rozličných krajinách. Proto nejde o žádnou rekonstrukci konkrétních míst, ale o  rezonanci básně.  Ačkoliv nás od Máje dělí skoro dvě století, působí toto dílo stále svěže, moderně. Dovolil jsem si tedy ilustrace Máje přenést do 21. století, abych nechal Máj vyznít moderním obrazovým jazykem. Některými obrazy si troufám děj posunout a dát mu další významy. Ostatně v každém z nás může báseň vyznít jinak. Když Vilém vzkazuje oblakům, aby na své pouti pozdravovaly zemi, loučí se s životem i s láskou, oblak se proměňuje v odvážného anděla. Je to dívka s černými křídly a podvazky. A zatímco Vilém rozjímá ve vězení o zítřejší popravě,  Jarmila se ho nemůže dočkat na skále u jezera. Čeká na toho, koho miluje. Je celá rozechvělá a roztoužená. Ještě netuší, co se Vilémovi přihodilo. Po vodě k Jarmile přijíždí člun, v kterém tuší Viléma, aby splynuli v lásce. Je celá rozpálená smyslnou touhou.  Je pozdní večer – první máj – večerní máj – je lásky čas; hrdliččin zve ku lásce hlas: „Hynku! Hynku! Hynku! “

 Další fotografie nejen o Máji najdeš zde anebo na romekhanzlik.cz